Články a materiály:

východiska projektu Ženské hlasy války – Women’s Voices of War:

V letech 2023–2024 jsme byli partnery v mezinárodním projektu „Female Voices Unheard – Women in Resistance Against National Socialism“ (Neslyšené ženské hlasy – ženy v odboji proti nacismu). Jeho cílem bylo zapojit mladé lidi z Česka, Polska a Německa do zkoumání tématu ženského odboje proti nacistickému režimu a zpřítomnit konkrétní příběhy žen, které se aktivně postavily bezpráví. V rámci projektu jsme mimo jiné připravili komentovanou vycházku „Po stopách statečných žen v Praze“, určenou žactvu, studentstvu i širší veřejnosti. Ukázalo se přitom, že práce s individuálními osudy žen ve spojení konkrétními místy paměti má mimořádný potenciál otevírat dialog o minulosti a propojovat historické poznání se současnými otázkami občanské odpovědnosti.

naše cíle:

Na tyto dílčí zkušenosti navazuje projekt „Ženské hlasy války v minulosti a současnosti“, který vychází z přesvědčení, že zkušenost druhé světové války nelze plně pochopit bez důsledné pozornosti věnované ženským perspektivám. A současně ze zjištění, jak silné příběhy jsou stále spíše upozaďovány a přehlíženy. Ve veřejné paměti i ve výuce dějin dosud často převažují politické a vojenské narativy spojené především s mužskými aktéry, zatímco rozmanité podoby ženské zkušenosti zůstávají více v rovině výpovědí obětí holocaustu, rozptýleny v archivech a na okraji odborného i veřejného zájmu.

Naším cílem je postavit do centra pozornosti ženské pohledy a zkušenosti reflektující válku, nahlédnout příběhy největšího válečného konfliktu v dějinách z jejich perspektivy a znovu je zpřítomnit prostřednictvím konkrétních, historicky doložených příběhů žen, které prožily druhou světovou válku na území dnešní České republiky. Sledujeme přitom široké spektrum osudů – ženy pronásledované nacistickým režimem, účastnice domácího i exilového odboje, ženy nucené k odchodu do exilu i ty, které pomáhaly druhým nebo se snažily obstát v tíživých podmínkách každodenního života. Spojuje je moment rozhodování v mezních situacích, kdy bylo třeba jednat, pomoci druhým nebo se postavit bezpráví.

Chceme, aby jednotlivé příběhy nebyly pouhou ilustrací „velkých dějin“, ale aby promlouvaly jako svébytné historické výpovědi. Právě v jejich detailu se často nejzřetelněji ukazuje, jak hluboko válka zasahovala do každodennosti jednotlivců i rodin a jak rozmanité byly strategie přežití, odporu a solidarity.

Projekt propojuje historický výzkum se vzděláváním. Výstupem proto nejsou pouze jednotlivé příběhy, ale také výukové materiály a vzdělávací programy využitelné ve školách i v neformálním vzdělávání. Usilujeme tak nejen o poznání minulosti, ale i o rozvoj citlivosti vůči nespravedlnosti a o posilování osobní odpovědnosti v dnešní společnosti.

ženy v centru pozornosti:

Dějiny druhé světové války byly po dlouhou dobu vyprávěny převážně z mužské perspektivy.  Do popředí se dostávaly především příběhy vojáků a politických představitelů, zatímco zkušenosti žen zůstávaly často upozaděny nebo sloužily pouze jako doplněk či dokreslení silných osudů mužů. Současný výzkum však stále jasněji ukazuje, že bez těchto perspektiv nelze válečnou zkušenost plně pochopit.

Válka hluboce zasáhla životy žen napříč společností. Vedle péče o rodinu a domácnost často přebíraly i role dříve považované za „mužské“ a nesly značnou odpovědnost za každodenní fungování života v týlu. Mnohé se však zapojily přímo do odboje a vystavily se riziku věznění, mučení či smrti, jiné pomáhaly pronásledovaným, zajišťovaly úkryty nebo odmítaly spolupracovat s okupační mocí. Význam žen v protinacistickém odboji se nakonec ukázal jako zásadní a ženy prokázaly tak nesmírnou odvahu, až si na „fanatické Češky“ v boji proti Říši stěžují i nacistické dokumenty. Každodennost žen za války byla formována nejen nedostatkem a strachem, ale i nutností činit obtížná morální rozhodnutí. Právě tyto často nenápadné volby dnes pomáhají lépe porozumět tomu, jak lidé v mezních situacích jednali a jaké hodnoty pro ně byly určující.

Poválečná paměť protinacistického odboje byla navíc silně ovlivněna politickým vývojem. Po roce 1948 se oficiální výklad soustředil především na komunistický odboj a mnohé jiné formy odporu zůstaly v pozadí. Také role žen bývala často zjednodušována, přehlížena nebo politicky zneužívána. K tomu přispělo i to, že řada žen o svých zkušenostech po válce dlouho mlčela – z důvodu traumatu, studu nebo nedostatku společenského uznání či času.

Teprve v posledních desetiletích dochází k postupnému doplňování tohoto obrazu. Historický výzkum, vzdělávací projekty i umělecká tvorba znovu objevují ženské zkušenosti války a ukazují, že odvaha, solidarita a odpovědnost nebyly otázkou genderu, ale konkrétní morální volby. Věříme, že tyto příběhy mají co říci i dnes. Pomáhají vnímat dějiny z perspektivy jednotlivců, rozvíjejí empatii i kritické myšlení a připomínají, že i v obtížných situacích má smysl jednat odpovědně a lidsky. Proto je důležité, aby se staly přirozenou součástí výuky i veřejné diskuse o minulosti. 

Součástí projektu jsou příběhy žen, které jsou pro nás v různých rovinách zajímavé a inspirativní. V letošním roce je budeme postupně zveřejňovat.

Věříme, že pro vás budou inspirativní, tak jako byly a jsou pro nás.

Články a materiály:

• „Nikdo nemá právo vzít mi život…“ Příběh odvahy Marianne Golz-Goldlust
• „Měla jsem vždycky odvahu žít…“ Příběh Marie Kudeříkové a jejího odkazu
• „Tak Růženku mně neberte…“ Příběh Emílie Machálkové

---

Partneři projektu: